úterý 18. října 2016

Kdy je správná doba změnit život?

Milé čtenářky,

dneska to bude takové zamyšlení o životě a změnách  (inspirováno mým vlastním životem :-).


Často se říká, že změna je život. Tohle rčení je snad staré jako lidstvo samo, a přesto možná nechápeme, jaká hloubka se v tomto sousloví skrývá. Bojíme se do té hloubky ponořit.
Bojíme se změn, bojíme se udělat TEN krok a přitom nechápeme, že změny jsou podstatou života.

Čím to je?  Raději se držíme svých ověřených pseudojistot, i když nám škodí? Nevíme, co chceme? Nejsme si jistí, jestli je ta správná doba?
Jednoduchá odpověď by asi zněla, že správná doba je vždycky, ale kéž by byl život tak jednoduchý a dal se vyjádřit jednou motivační větou.
Jsme lidé komplikovaní a máme komplikované vazby - na lidi, zvířata, místa, na práci, na věci, komplikované dětství, životy..... A status quo či pobyt v komfortní zóně je přece tak komfortní a zdánlivě nekomplikovaný.

Kdy člověk zjistí, že je nejvyšší čas udělat ve svém komfortně zaběhlém životě změnu?
Mám jednoduchou odpověď, která je tím základním klíčem, který otevře přímo vrata dalších otázek a posléze i skutků. Tím klíčem je pocit štěstí či spokojenosti, chcete-li.
 Správná doba na změnu je, když už nejste dlouho šťastní. Unavuje vás práce, vztah, místo kde žijete....prostě jste stále unavení, ploužíte se životem bez zjevné motivace a vášně, den za dnem vás ubíjí rutina, ze které nejste schopni vyskočit. Nacházíte sice maličká světýlka, která vás na chvíli dobijí, třeba ve svých koníčcích nebo u svých přátel, ale ta nešťastná a nemilovaná rutina ty baterky zase brzy vybije.
Je někdy až neuvěřitelné, jak člověk dokáže sám před sebou skrývat vlastní pocit nešťastnosti. Člověk taky hodně vydrží v naivní víře, že se třeba něco změní samo anebo si říkáme, že takhle to není přece úplně nejhorší, jiní se mají i hůř.

Rutina není špatná. Takový ten řád a režim naopak může každodenní běh věcí usnadňovat, ale musíte mít pocit, že to má smysl, že váš život nežijete na autopilota. Já nepatřím mezi lidi, co si stěžují, litují se, nadávají na osud či hledají chyby ve všech jenom ne v sobě.... Vždycky koukám se svým životem něco udělat sama, přesto je to občas stylem tápání potmě k vypínači světla. A to štěstí není kousek zlaté cihličky, která leží na ulici a čeká až o ni zakopnu - štěstí není něco fatálního, nedosažitelného, muška jenom zlatá - štěstí je pro mě chůze s otevřenýma očima po ulici, kterou mám ráda. Po ulici jménem život. A musí mě ta samotná chůze prostě bavit, byť občas zakopnu.

Jenže, jak jsem napsala výše, naše životy jsou směsí všech možných vazeb, a není vždycky jednoduché rozplést tu síť, která člověka škrtí. To podstatné ale je,  nejdříve si uvědomit, jak na tom jsme.
I já jsem si musela položit tu horkou otázku, jestli jsem šťastná a před více než dvěma roky jsem zjistila, že šťastná nejsem. Upřímně, většinou člověk nemá vždycky tolik odvahy zeptat se sám sebe na rovinu. Ač se snažím být odvážná, a musela jsem nejednou odvahu v životě prokázat, tak přesto tahle otázka na tělo není příjemná. Pokud nejste šťastni raději to ani nechcete vědět. Většinou jste donuceni sami sebe se zeptat, když se nějaká okolnost vašeho života nahne přes okraj a vy už té otázce prostě uhnout nemůžete.


U mě to začalo koncem mého dlouhodobého partnerství a manželství. Moje motivace mít spokojenou rodinu byla enormní, dala jsem tomu všechno, přesto jsem nebyla schopna dosáhnout na ten cíl. Šťastnou rodinu nevytvoříte, když nejste šťastní. S partnerem nám to nějak nešlo - přehlížela jsem spoustu věcí a indícií a viděla pouze ten cíl...., abych nakonec zůstala po všech těch snahám vyčerpaná a opuštěna. Dneska už se necítím opuštěna, dneska to jednoznačně vidím jako zcela jasný důsledek toho, kdy dva lidé uvízli na mělčině svého vztahu a už nevěděli jak dál, byť měli hypotéku a dvě děti, kočky atd....

Po tomhle konci jednoho vztahu a rozpadu rodiny, jsem se začala pozvolna osvobozovat ve své hlavě od všech "měla bych" a "někdo jiný chtěl"...
Měla jsem pocit, že svůj život už dávno neřídím, že se děje nějakou danou rutinou samospádem bez ohledu na má přání či pocity. A těžko můžeme čekat od ostatních, že budou brát ohled na naše city, když to neděláme ani my sami.
Když jsem si položila palčivou otázku, jestli jsem šťastná, musela jsem popravdě odpovědět, že ne. A řeknu vám, když zjistíte, že nejste šťastní, máte tendenci jít ven a hledat to štěstí tam - v novém vztahu, v novém kabátě či lodičkách nebo v kvantu kosmetiky...
V první fázi víte, že jste nešťastní a nevíte, co s tím - máte hypotéku, dvě děti, tři kočky, a malý plat a malé výživné a motáte se mimo kruh, z kterého vás vyhodili, cítíte se ztracení, vykolejení, cítíte se jako někdo, kdo selhal, prohrál.
Dnes už vím, že tyto pocity jsou velice dočasné, pokud se v nich sami nebudeme utápět. Jednoho dne je nutné opravdu vyjít ven, ale ven z toho nešťastného kruhu vlastní mysli. Je třeba jít a něco udělat. Udělat sama sebe šťastnou. Nečekat až vás někdo či něco udělá šťastnou.
A pak teprve začne ta správná prča. Protože když vy uděláte první krok, vesmír vás okamžitě nasměruje kudy dělat další kroky. Dobře nemusíme tomu říkat vesmír, ale můžeme použít racionálnější formu -  zákon akce a reakce.
Ale bacha, pořád je třeba si dělat v sobě pořádek, byť za pochodu. Najít ta svá přání, samu sebe - každé přání a motivaci vzít do rukou ohledat to, jestli je to vaše přání či jste ho někde našli ležet nebo dostali, ani nevíte od koho, nebo vás to prostě naučila máma nebo školka a škola.....
To, co opravdu chcete, neleží venku, není to závislé na ostatních lidech. (Což ovšem neznamená, že se musíte uzavřít do jeskyně a být vlčice samotářka). I když, nebudu vám lhát, jednoduché to není, je to kapánek osamělé období, a hlavně chce to spoustu spoustu odvahy klást jednu nohu přes druhou. Ale jde to. Pokud máte dobrou záchytnou síť, jde to mnohem líp. Přátele vás nenechají padnout a vy maximálně jen zakopnete, abyste si uvědomili, že jste třeba šli příliš rychle anebo jste si nevšimli překážky na nové cestě anebo vás dohonil prostě duch minulosti a zkouší vaše reakce...Všecko je v pořádku, důležité je vždycky zas oklepat kolena a znovu vstát a jít.

A tenhle příběh vám tady budu postupně psát. Protože já už jsem došla do té fáze, kdy zbytečně neplácám motivační články, jdu po nové cestě, dávám si bacha na nohy a už vím, kam chci dojít, i když občas zakopávám sama o sebe, o své démony či jiné lidi....Není divu, nejdu po vydlážděné promenádě. Svoji cestu si dláždím sama a občas u toho taky pěkně nadávám jako dlaždič (a taky řvu, vztekám se a brečím a směju se).
A víte co? Přestože mám pořád hypotéku a dvě děti a tři kočky a malej plat - plánuju bláznivou změnu v životě a to především a hlavně kvůli sobě. Protože to sama sobě dlužím. A tak nějak doufám, že ten vesmír bude nápomocen.
A jestli je správný čas? Spočítala jsem si svoje možnosti a zjistila jsem s ohledem na mé závazky, že ten správný čas nastane už brzy.....
A nikdy není pozdě... a vůbec někdy je lepší pozdě nežli později :-))))

Co Vy, jste šťastní a kladete si tuto kontrolní otázku? Máte pocit, že jste dozráli do určitých změn? Nebo už jste prošli nějakými velkými či malými změnami poslední dobou?
Napište mi, jestli chcete, své osobní příběhy či postřehy.

A další otázka pro vás - máte rádi takové povídací články o mé cestě životem?
Budu ráda, když mi napíšete do komentářů.
PS:
Občas píšu takové kecací články i na svůj web dreamdecor Třeba si můžete přečíst můj článek o výzvách ZDE, který tomuto předcházel a řekla bych, že s ním i souvisí, když pominu čistě tvůrčí téma focení. Napsala jsem ho v lednu a je na čase ty výzvy zase shrnout a updatovat.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám, abyste se na své cestě životem cítili opravdu šťastní, protože si to prostě zasloužíte a žádný jiný důvod není třeba. Hawk!

Mějte se hezky a zase příště! Vaše eM



úterý 11. října 2016

Co mám na nočním stolku aneb Jak na nachlazení

Hezký den přátelé!

Jsem tak přemýšlela, co bych vám vyfotila a o čem bych vám napsala, když poslední dny a týdny (až na nějaké výjimky) chodím z práce rovnou do postele.
Samu sebe už podezírám, že jsem se prostě podvědomě naladila na zimní spánek, akorát to jaksi plně nekoresponduje s mým životním stylem, protože do práce se chodit musí, jinak nejsou koláče a doma se musí něco udělat taky. Přesto dělím svoje dny, byť v nepoměru, na práci a klid.
Ale asi o tom ten podzim nejspíš je, o tom zpomalení a zklidnění se. Po aktivním létě to může být pro hlavu trochu šok, nicméně tělo si určitý režim prostě vynutí, a když ho neposlušná hlava neposlouchá, dostane pohlavek. :-)
No, a jak tak pořád střídavě marodím a plácám se v tom přechodu na podzim, tak mě napadlo, že vám vyfotím můj noční stoleček - zcela logicky je mi totiž nejblíž....u postele.


Začíná se mi na něm totiž hromadit celý sortiment věcí, kterými bojuju proti nachlazení.
Mám pocit, že jsou kolem snad všichni nemocní a nikdo už nemá dost zodpovědnosti vůči okolí zůstat s těmi bacily doma, takže si je vesele předáváme. Je to přímo začarovaný kruh. Ale svým způsobem to i chápu, zůstat doma tři dny zadarmo či "plýtvat" dovolenou na nemoc je i pro mě těžké rozhodování. Ale kritizovat samotný systém asi nemá smysl, člověk se musí poprat se sebou, potažmo s bacily zvnějšku sám. A v prvé řadě je asi nejnutnější poslouchat své tělo a naladit se nejen na příznaky, ale i na celou jeho mluvu.
Při prvním náporu virů jsem prostě potřebovala jen přežít a ládovala se aspirinem a ibalginem, to přiznávám, byť jsem se snažila i podpořit tělo vitamíny a spol. Teď při dalším nachlazení, které přišlo logicky v období oslabení, už se snažím více zapojit přírodu a investovat do prevence. Protože do kanceláře nám opět přišla investorka s virózou (asi taky nemůže zůstat tři dny doma...) a už nakazila šéfa........ A bůh ví, kolik takových ještě přijde. Lítá to prostě ve vzduchu hlava nehlava a my musíme posilnit své přirozené bariéry.
Samozřejmě s lehčím nachlazením se už dá líp pracovat a to doslova i přeneseně. Tělo se s rýmou vyrovnává líp než s viry a angínami a ocení dobré jídlo, podpůrné doplňky i lehké cvičení.

Já tady mám dnes spíš takové pochutiny a malé doplňky, které mi dělají dobře a jako na každém nočním stolku jsou tady i must have věci každodenní potřeby.


Tak nějak zjišťuju, že mi pomalu už všechny moje běžné čaje lezou krkem, a tak jsem zkusila zase jiný druh. Zahlídla jsem v dm čaj rooibos s vanilkou od Alnatura - a vanilku já v zimě moc ráda. Rooibos už mě v minulosti nijak zvlášť nenadchnul, ale zdá se, že jsem konečně natrefila na příjemnou kombinaci.

Když mě začne škrábat v krku jistí to kandovaný zázvor, který vidíte na fotce ve skleničce - výborná věc!


Taky eukalyptové zelené bonbóny z Lídlu jsou u nás hitem každý podzim, pořádně proluftují krk i nos.
Poněkud jemnější jsou Pectol bonbóny s citrónem a medem z lékárny, které jsem si koupila na cestách spolu s první pomocí aspirinem. Sáhla jsem po nich, protože mají velmi jednoduché složení, nemám totiž ráda v bonbónech ani v pití umělá sladidla, obsahují cukr a vitamín C.....

Samozřejmě na nočním stolku ani v kabelce nemůže chybět můj milovaný Carmex. Jako jediný (kromě léčiva Herpesin) mi dokáže pomoci s opary, které samozřejmě v době oslabení vždycky chytnu. Pokud to podchytím včas, opar se ani nevyklube, a když to nestihnu, aspoň pomáhá hojit.


Nejlepším objevem letošního podzimu je tento nosní sprej z dm drogerie s mořskou solí. Koupila jsem ho už kdysi v létě dceři na zvlhčování sliznice kvůli alergii. Já jsem ho použila poprvé až teď, kdy jsem chytla rýmu a v domácí lékarničce nebyl žádný jiný utrejch na splasknutí oteklých sliznic. Byla jsem příjemně překvapená a nadšená z toho, že tenhle sprejík pomáhá na oteklé sliznice taky. Poklad! A nedevastuje sliznice při dlouhodobém užívání jako jiné přípravky z lékárny. Myslím, že mají v dm několik druhů, určitě je vyzkouším všechny během letošní zimy :-)


Tohle není žádné léčivo ale hodně zdravá svačinka, i když strava taky léčí, že jo. Tyhle RAW tyčinky jsem si moc oblíbila a to nejsem stoupenec žádného výživového směru - vyzobávám všechno, co mi chutná :-). Tyčinky nosím do práce už mnohem raději než čokoládu a jiné mlsky na nervy či energii, protože i dobře zasytí - není to jen taková ta rychlá energie, která je ihned v čudu. O tom, že chutnají dobře asi mluvit nemusím, že. Miluju tuhle příchuť a pak ještě s peanut butter, a teď dokonce mají mít novinku s arašídy a oříšky, mňáááám. Koupíte je ve zdravé výživě, někdy i v běžných obchodech, mají je tuším i v dm.


Se přiznám, že začínám být už paranoidní z toho, jak všichni prskají u nás v práci, že asi začnu leštit kliky - dezinfekcí. Zdá se, že mytí rukou už snad ani není celorepublikově trendy nebo co. Pucuju těmito ubrousky všecko co se dá, od klávesnice až po tu kliku. Jestli se ze mě stane stepfordská panička posedlá čistotou, tak víte kdy a proč se to stalo....:-D
Tyhle ubrousky stojí 47 Kč a jsou moc prima, používám je i doma v kuchyni, koupelně a tak různě, vzhledem k tomu, že i "chlupaté alergeny" doma máme. V dm koupíte i ubrousky Sanytol, ale ty stojí stovku a produkty od Denkmit se mi zdají dobré kvality za super cenu.


Samozřejmě můj krásný "kočičí alergen" dohlížel opět na focení pro článek. No, co si budeme povídat, já s tím světlem pro focení spokojená nejsem, a to ani když vytáhnu žaluzie až ke stropu a nastavím zrcadlovku na max. Mě tohle období temna jako fotografa dost deptá.....ale Amy se to líbilo.


Na nočním stolku taky nesmí chybět taková ta každodenní kosmetika. Ne, opravdu tento článek nesponzoruje Weleda. Dostala jsem sice tyhle produkty k testování, ale už je to nějaký pátek, co jsem je recenzovala a pořád je používám - což je nejlepší recenze. Krém na nohy je absolutní must have ráno a arnikový masážní olej používám hlavně před spaním po sprše, na všemožné unavené svaly a taky třeba na masáž unavených nohou z nošení podpatků. Krém na ruce musí být po ruce též. Mám ho v kuchyni i na nočním stolku, a taky ho mám v práci....Na stolečku taky musí být neustále kapky do očí tzv. umělé slzy pro vysychající oči obzvlášť v období topné sezóny, což je celkově pro sliznice mor.


Můj noční stolek je vlastně dětská židlička z IKEA natřená na bílo. Tohle je kus nábytku, u kterého nevadí, když vám z něj děti vyrostou. Dokonce na zadní straně židličky jsou ještě dětské malůvky, které jsem nepřemalovala balakrylem. A pod stolkem/židličkou je halda čtení, oblíbené recepty z Albertu a plno knížek, o kterých taky snad jednou bude řeč.


A čím si vy zpestřujete tohle náročné období? Jaká je sestava vašeho nočního stolku?

Pěkné dny bez bacilů vám přeje eM!




středa 5. října 2016

Moje spotřebované září/ "final impression" aneb #spotrebovavamsemou

Milé čtenářky,

všem vám moc děkuji, že jste mi pomohli v září se spotřebou.
Moc mě potěšilo, kolik z vás akčních žen zareagovalo na mou výzvu na instagramu, to se úplně jinak ty lahvičky a pytlíčky spotřebovávaly. Prostě to kolektivní vědomí má sílu hecnout naše osobní rozšafné já a trochu si srovnat šuplíky a priority.
V dnešní době plné motivačních slov je třeba už spíš nekecat a víc dělat, a to se nám povedlo dokonale! Když jsem na instagramu viděla vaše fotografie se spotřebovanými produkty, fakt mě to neuvěřitelně nakoplo, obzvlášť když jsem zjistila, že moje vlastní spotřeba je vlastně podprůměrná :-))).

zdaleka jsem nedosáhla na výherní počet, ale jsem na svých 17 ks +2 sačetky fakt pyšná

 Ale myslím, že jsme se všechny krásně hecly v rámci našich osobních možností a musíme se pochválit.
Já vám totiž musím prozradit, že jsem zoufale nesoutěživý typ, což teda v životě není žádná výhra haha. Protože když nesoutěžíte, nemůžete logicky vyhrát, že jo :-D.
A když jsem viděla pohromadě vaše fotky s tolika spotřebovanými produkty, vyhecovalo mě to snad ještě více než na samotném začátku září.
Probudily jste ve mě dřímající soutěživku!!!!
No nevím, jestli překonám vaše rekordy, osobně mám pocit, že jsem se v září fakt překonala a teď mám pro změnu pocit, že nevím, co bych spotřebovávala, ale známe to - vždycky se něco najde a člověk pak v návaznosti na to, i tak nějak rozumněji nakupuje...Prostě win win!

Nejraději bych vás všecky jednotlivě odměnila, škoda, že na to nemám kapacitu - ale věřím, že odměnou je vám ten samotný pocit satisfakce, který jsem zažila taky. Nehledě na to, že si teď můžeme koupit nějaké prima náhradníky.
Každá ta prázdná pikslička mě uspokojila a nejvíce asi ty produkty, co jsem doma měla léta a dlouho jsem nebyla schopna je dorazit.
No a teď, když jsem se tak rozjela, budu muset spotřebovávat poctivě a pravidelně pořád. To si teda slibuju! Ne, že bych o tom pokaždé napsala, ale občas nějaký "final impression" asi bude.


už se těším až to všechno poletí do tříděného odpadu :-), 
aneb plná taška ze Sephory, ale nikoliv s nákupem

A teď mrknem, co všechno jsem vyprázdnila, a jestli to stálo za to anebo ne - takové mini recenze v duchu posledního rozloučení.
Pojďme na to.


Očista těla:
Sprchové krémy Dove Go Fresh - znáte to asi taky, že se v domácnostech nebezpečně hromadí sprchové gely. Dostáváme je totiž dost často jako dárky (jsme doma tři ženské, tak to můžete násobit do aleluja). Jediné drogerkové sprcháče, které teda rovnou neleju do pračky (byť občas mi to v ní pěkně pění :-) či s nimi neperu ručně prádýlko, jsou právě od Dove, ale zase i tady to není vždycky pravidlem, co se týče jejich šetrnějšího složení.
Určitě méně vysušují než většina naprosto běžných sprcháčů komerčních značek z drogešky, ale na stupnici šetrnosti jsou pořád i tak nízko na rozdíl od dražších kvalitnějších přírodních věcí. Někdy prostě nejsem schopná řešit sprcháč a koupím něco levného, a co je zrovna nejdostupnější. Nebudu přece předstírat, že ne. Ale jsem fakt ráda, že jsem je spotřebovala!
Pokud máte rády sprcháče Dove a chcete zároveň něco relativně šetrnějšího z drogešky, tak mrkněte vždycky na složení, jestli tam nejsou SLS (sodium laureth sulphate), respektive spíš na jakém místě v pořadí jsou - platí: čím dál tím líp.
Okurkový sprcháč jsem koupila a SLS nejsou přímo na prvním místě, takže to může mást, že neobsahuje sulfáty, musíte se k nim prostě "pročíst", většinou tam bývá někde schovaný třeba uprostřed složení.
Ten fíkový sprcháč jsem dostala a tam už jsou SLS rovnou na prvním místě - a přitom je to stejná řada - je třeba být ve střehu.....Pro sušenky a citlivky nic moc. Sulfáty jak známo příšerně vysušují. Ale najít je někdy ve složení znamená mít doktorát z chemie (a dobré oči). Objevila jsem prima stránky, kde najdete různé složky a můžete si přečíst, co znamenají, případně jejich další názvy. Když se podíváte pod kolika názvy se skrývá tajemná zkratka SLS nestačíte se divit. Nic, já se radši vrátím k těm dražším věcem od přírody, obzvlášť teď v chladu, kdy mi k vysušení stačí málo....

Facelle intimní sprchový gel privátní značka Rossmann - mě mile překvapil už při jeho koupi a vydržel nám strašně dlouho, a není to tím, že bychom se myly málo :-D 
Stačí ho jaksi fakt maličko a složení má echtovní a v porovnání s cenou a ostatní nabídkou v drogériích je prostě naprosto dostačující.
Jediné, co mě irituje je obal. Pokud zrovna nebudu mít cukání zkoušet jiné věci, ehm určitě si ho koupím znovu (doufám, že ho mezitím nepřeformulovali, zásadně nezdražili apod.), ale přeliju ho do dávkovače, protože takhle vylejete vždycky spoustu produktu zbytečně. Ono ani nejde o to ušetřit tady penízky nebo produkt, spíše se mi to příčí tak nějak z toho ekologicko-filozofického hlediska aka zbytečné plýtvání, to si pak tím množstvím můžu rovnou umýt celé tělo, ne...
Recenzi jsem psala ZDE v lednu 2015 a až teď jsem produkt spotřebovala!!!

Balea Luxury Golden Glamour je sůl do koupele. Tu mi trvalo spotřebovat dlouho, byť je to mrňavé baleníčko, mmj. z objektivních důvodu, protože mezitím jsem zbourala vanu a pořídila si sprchový kout.. Ale na extra koupel nožiček při pedi, mňamka. Příjemně hřejivě voní po pačuli a vanilce, to je taková ta vůně na zimu, co vás rozmazlí, a přitom to není žádná zabijárna. A já jsem člověk, co těžké vůně opravdu nevyhledává. Škoda, že jinak má tato řada vesměs produkty s SLS...., ALE dnes jsem objevila peeling téhle řady, a na komerční drogerii neměl vůbec špatné složení, hmmmm.
Každopádně pokud milujete koupele voňavé tak vyzkoušejte, je to za pár korunek malé balení, tak na dvě koupele maximálně (těla nikoliv nohou), takže když vám to nesedne, není to žádná povážlivá ztráta. A je to myslím i prima jako malý dáreček, balení se tváří opravdu luxusně.


Péče o vlasy
Henne Color Mahagon - je produkt, který pravidelně spotřebovávám každé dva měsíce, je to moje stálice už dva roky a nehledám zatím jinou záležitost. Vlasy mi hodně narostly, takže při pravidelném měsíčním barvení mi opravdu vystačí jen na dvakrát + k ní přidávám ještě práškový kondicionér Amla. Henne má pro mě skvělou pigmentaci, i když vím, že ne všem vyhovuje a nechytá stejně dobře všem, ale tak je to se vším...
Já mám hodně šedin (záležitost genů), první šedivák přišel na svět s mou druhorozenou dcerou v mých 26ti letech. Teď už mi šediny vytvářejí efektní melír, kdy henne na ně chytá více sytě zrzavo-červeně než na zbytek tmavohnědých vlasů, ale mě se tohle hipster zbarvení líbí. Je to sice patlačka a sprchový kout je zprasený, jako kdybych si v něm umývala zablácené gumáky, ale to je přijatelná daň za přírodu - na svou citlivou hlavu si chemii už nikdy nedám a barvit prostě musím. Totiž den, kdy své šediny naplno přiznám, nenastal a ještě dlouho nenastane :-) Už jsem požádala dceru, aby mi v Ostravě koupila nové balení.

JMO John Masters Organics citrus a neroli detangler aneb hříšně drahý kondiš, fuj! Jsem snad měla vlčí mlhu? Nebo jsem byla extra psychicky deprivovaná? Asi jo. A měla jsem asi tehdy více peněz na utrácení, jinak si to neumím vysvětlit.
Kondiš za pětikilo už fakt nikdy ne. K tomuto tvrzení mi postačil fakt, že kondiš z půlky plný postával v mé koupelně přes dva roky!!!! Jak mi přišel ze začátku úžasný (při přechodu z komerční drogérkové kosmetiky na přírodní to tak fakticky asi bylo), tak teď po těch letech mě vůbec nedojal.
Pamatujete ten boom, kdy k nám z USA přišlo JMO? Jako jo, kondiš je to dobrý, kvalitní přírodní, ale poměr cena/výkon je totálně vedle jak tá jedle..... Během měsíce září jsem si vypatlala na vlasy různé druhy kondišů v rámci debordelizace/spotřeby a JMO teda žádný pocit zázraku na mých dlouhých vlasech nezanechal...Je fakt, že nezatěžuje vlasy, což já vítám u kondicionérů potažmo šamponů hodně, protože mám vlasy těžké a dlouhé, jenže to je jaksi málo za ty peníze, ne? 

Sante Henna Volume - šampon Bio henna and beer -  Pivo a henna! To přece nemůže být špatné! Tenhle šampon jsem si koupila v biooo na popud jedné mé čtenářky v době, kdy jsem byla vzteky bez sebe, že mi v dm zrušili šampon Alverde s hennou, který mi vyhovoval. Šampon Sante ho v klidu nahradil byť za větší penízek. Nezatěžuje vlasy, což je opravdu bonus, a tím také vytváří to "volume" i na mých těžkých delších vlasech. Musím říct, že mi byl sympatický a ráda jsem ho používala. Spotřebovala jsem v září,  cca 2 měsíce od koupě. Určitě si ho nechám na seznamu, až budu mít chuť se k němu vrátit, protože za to stojí - poměr cena/výkon slušný....
Ale teď mám období, které jsem strašně dlouho neměla (vynecháme období kupování kondišů za pětikilo, jo), mám totiž velkou chuť zkoušet a střídat vlasové věci. Po pěti letech, kdy jsem měla vlasy ze začátku cca 3 cenťáky dlouhé (nikoliv dobrovolně) a pak to tak nějak rostlo a průběžně se to pořád stříhalo nejdýl na mikádo.....,  mám teď vlasy dost dlouhé a cítím, že potřebují hýčkat a pěstit. Půjdu tedy hledat nové produkty, jak jinak než v přírodním oddělení. Hlavu mám jen jednu. 
(PS: malinko změnili obal, zde máte aktuální obal šamponu, kdybyste ho třeba hledaly jako já na prodejně, liší se trochu od fotky na eshopu)


Péče o tělo
Alverde je nejdostupnější přírodní značka v drogerii, takže asi není divu, že se tady objevuje hojně. Je fakt, že už spíš hledám u jiných značek, přeci jen se v té nízké ceně často odráží i levné ingredience, kdy vše pomalu začíná stereotypně (a není to jen výsada Alverde za málo peněz!) - voda, glycerin, alkohol...Já se svou suchou a citlivkou tuhle formulaci snáším hůř. Ale i zde najdete výjimky, které potvrzují pravidlo. Dneska uvidíte spíš ten průměr, ale pro normální a nenáročnou pleť to klidně může stačit, za ty penízky. Měla jsem takové pravidlo, že v péči o tělo nemám takové nároky, ale třeba s přicházející zimou a přibývajícími léty se prostě chtě nechtě ty nároky pořád zvyšují...ach jo.

Alverde krém na ruce intensiv s granátovým jablkem - je to výživný a velmi příjemný krém na ruce. Jednu dobu jsem ho měla i v kanceláři, kde byl  "office friendly". Dost mu teď šlape na paty velice podobná konkurence z Rossmanna krém na ruce Alterra taky s granátovým jablkem. Ten má maličko příjemnější, méně mastnější přesto výživnou konzistenci. Tuším, že i složení má Alterra malinko lepčí. Ale cena je skvělá u obou a doporučuju je stoprocentně raději místo všech běžných komerčních značek. Já třeba fakt nesnesu na rukou "silikonové rukavice" nebo silný glycerinový nános, tohle všechno mě akorát vysušuje a dráždí a dlouhodobě to takhle působí i na normální pleť, to si musíme říct na rovinku. Alverde či Alterra - koupím zas a znova....

Crabtree and Evelyn Gardeners Hand Therapy - opět krém na tlapky. U nás doma je totiž krémů na ruky hodně - hm, asi ne tolik co sprcháčů, ale je jich dost. Toto je samozřejmě produkt dražší značky z UK, kterou tam seženete např. v Marks and Spencers. Je to příjemně formulovaný krém, hezky se vstřebává a vyživí, já ho používala na noc. Je silně parfémován, což je bonus navíc, u krémů na ruce to nijak nepotřebuju, ale zase ráda jsem tu vůni čichala, to uznávám. Obal je krásně retro, ale taky krásně nepraktický. Pokaždé! pokaždé mi ten odšroubovaný prťavý uzávěr vyklouzl z namazaných rukou a spadl, a na to fakt nemám nervy.....Celkově mám tyhle tuby ráda, protože v nich přírodní kosmetika déle vydrží, ale spíš mám raději obaly, které dělá např. Weleda, která má ty uzávěry bytelné a šikovnější...Jako zpestření je to ale moc prima krém, byť si myslím, že poměr cena/výkon není vyvážený.

Alverde tělový peeling Měsíček - tento produkt u mě taky strávil rok života než jsem ho spotřebovala. Sice je hezky krémový a zároveň intenzivně obrušovací, má v sobě hrubší částečky, které pleť vyhladí jako dětskou prdelku, ale nějak mě po čase přestal bavit, ehm. No prostě, bylo ho hodně a moc extra nevoněl a já to peelingování pak začala dost flákat - jednou za měsíc a stačí.... 
Přiznám se, že u tohoto druhu produktu potřebuju mít nejen košer složení, ale i tu přidanou hodnotu - krásnou intenzivní vůni, kterou třeba u krémů na ruce nepotřebuju. Zjistila jsem to právě ve chvíli, kdy jsem se s tímhle peelingem už nudila a zároveň dostala voňavý vzorek peelingu od Body Shopu,  a ten tak božsky voněl, že jsem ho chtěla používat pořád. A znáte ten pocit rozmazlování - to mi tady u Alverde prostě chybí. Přitom je to peeling jinak funkčně úplně pohodový s přírodním složením. Asi nastal čas prostě na střídačku, se v životě stává ne? :-D Jsem opravdu ráda, že jsem mu "koukla na dno".

Alverde krém na nohy - Prostě jsem hledala krém na nohy v drogérii a našla tenhle. Voněl mi a koukala jsem, že složení má prima, lepší než ostatní kámoši v regále, tak jsem ho vzala. Nebyl špatný. Já používám krémy na nohy každý den, protože trávím osm hodin v práci v obuvi, což od podzimu do jara není úplně komfortní. Od krému na nohy potřebuji, aby tuto skutečnost mírnil, léčil nožku, opečovával ji, deodoroval a bránil ji, aby nechytla v těch uzavřených "prostorech" nějaké nešvary - plíseň a bakterie atd...
Krém se skvěle vsakuje, takže na něm neuklouznete na podlaze, deodoruje relativně solidně, hydratuje, ale to je vše. Neléčí, nebrání bakteriím atd. A to jsem si uvědomila zase ve chvíli, kdy mi jaksi konkurence Weleda poslala jejich krém na nohy, který splňuje všechno, co chci! Ale samozřejmě za dvojnásobnou cenu (a nejsem si jistá, jestli je běžně v drogérii k mání, to zjistím, až mi Weleda taky dojde) Takže Alverde za tu cenu neurazí, někomu to prostě stačit bude, mně to nestačí. 


Péče o pleť
Tady to vezmu už zkrátka. Kdybyste se chtěly extra na něco poptat, tak se klidně ptejte v komentářích - vidím už teď, že ty finální imprese jsou velmi obsažné.
Co se týče péče o pleť, produkty nestřídám moc často díky mé citlivce pleti, tím pádem nemám moc pootvíraných věcí,i sačetky zkouším velice opatrně, tím pádem toho tolik nespotřebuju během jednoho měsíce.
Když mi něco vyhovuje, tak to prostě používám a točím opakovaně, a když mám chuť na změnu, tak složitě a opatrně hledám novinky....
Co mě fakt nadchlo je právě sačetka s Caudalie Sorbet Vinosource, kterou jsem měla v časopise Glamour z UK. Tohle je naprosto hydratační bomba, kterou ocení každá pleť, úplně jsem pokaždé cítila, jak se do pleti vpíjí život. Tohle už jsem dlouho u žádného produktu tak intenzivně nezažila. Hydratace za 23 liber plné balení na lookfantastic.com (cca 750 Kč chjo). Asi do něj časem půjdu, pokud v našich vodách neobjevím něco adekvátního, i když si nedělám iluze, že to bude extra levnější....Problém totiž je, že já už levné krémy prostě kupovat nemůžu, a když mi vyhovuje něco za dvě stovky skáču metr dvacet. Moje pleť totiž není tak bohatá, abych ji mohla kupovat levné věci. Potvora jedna rozežraná...:-))

Oční fluid - Eye care fluid Rose Martina Gebhardt je věc, kterou jsem používala celý rok! A hrozně ráda! Za tu cenu kolem 600 Kč to ekonomicky vychází skvěle, byť teda já jsem ho dostala k recenzi, kterou si můžete přečíst ZDE. A ověřila jsem si, že až ho budu chtít znovu, že za ty penízky prostě stojí. Podotýkám, růže v této formě mi vůbec nevadí, vůně je jemná, vyprchá rychle, tudíž není obtěžující.

Arganový krém Nobilis Tilia - tento krém mám v mini balení vzorečkovém, hrozně mě totiž zajímal, protože složení má velice hezké a je moc příjemný na pleť. Jeho cena je zhruba kolem 450 Kč a není tedy lidová, ale složení je opravdu krásné za ty peníze, si myslím já. Uvidím, jestli do něj půjdu třeba na jaře, je takový lehounký, já teď potřebuji zimní kožich na svou pleť :-D Určitě jsem si ale tento krém zapsala na seznam přání.

Weleda Cold Cream -  krém do chladu za slušný peníz. Když budu sahat hluboko do peněženky, mám pořád tuhle volbu, ještěžetak! Tenhle krém je dostupný v drogérii dm a stojí kolem 260 Kč. Je hutnější to ano, je přece do zimy, ale roztírá se hezky a fakt mi vyhovuje, voní po růžích, na což mě s ohrnutým nosem upozornila Enka, mně tohle voní, takže neřeším, někdo to řešit bude. Jsem ráda, že se k němu případně můžu vrátit, kdybych neobjevila nic nového. Tohle bude stejně jako Skin Food od Weleda prostě inventář kosmetické výbavy. Jak jsem psala, střídám velice opatrně.
Psala jsem o něm ZDE

Prej stručně, ach jo!! Seberte mi někdo tu klávesnici.
No takže ve vypotřebované piksle od MG Rose lotion byla citrónová voda od Hádka, kterou jsem si přelila do dávkovače - velice příjemná věc! V piksle od Ilcsi byl můj DIY čistící olej, který miluju (návod ZDE) a ve skleničce s kapátkem byl čistý sezamový olej, který střídám na čištění s tím mým diykovým, a který občas používám i na krém jako péči (ale o tom detailně fakt někdy příště)


Spotřebovávat dekorativku fakt neumím - teda kromě vzorků a řasenek. Řasenky mi jdou nejlíp..
Maličká Clinique High Impact Mascara je moje stálice už několik let, nahradila ji další miniaturka. Na cestování ideál a dělá mi hezké řasy. 
Ale pozor, měla jsem ji i ve velkém balení, které mi dovezla kamarádka z USA za "friendly" cenu  a musím říct, že jsem byla zklamaná: velká verze zdaleka nevydrží více než ta malá - vydrží cca stejně 2-3 měsíce. Stejný dojem z velkého balení řasenky jsem si přečetla i na jednom ze zahraničních blogů, kde mi mé zklamání potvrdili - vypadá to tedy, že nejsem jediná, kdo má tento dojem. Takže nemusím brečet, že ty velký mrchy jsou tak drahý, protože mi stačí ty malinkaté a ty mě nezklamaly nikdy!
Narozdíl od Bourjois City Radiance, který mě ve vzorku nijak neuchvátil. Ano, musím říct, že ten radiance efekt byl docela wow glow, ale ve finále mám prostě nejraději svoji stálici Healthy Mix Radiance Reveal a nepotřebuju tyhle novinky.

A už fakt končím. Moc se omlouvám, že je článek tak příšerně dlouhý, ale ta spotřeba byla taky dlouhá. Už tady chvíli nic takového nebude, nebojte se. Ale doufám, že jste si tady narolovaly, co vás zajímalo a třeba jste něco nového zjistily. 
A co vy - dávám vám spotřeba zabrat anebo jste vzorné spotřebitelky?

Mějte se moc krásně!










Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Translate